Nový blog

16. června 2011 v 11:13 | Sára
Ahojky,
já vím, že jsem strašná s tím zakládáním nových a nových blogů, ale nemůžu si pomoci!
Tento blog neruším a budu ho používat pořád!!!
Sice tady nebudu tak často, ale někdy se tady zastavím! :)

Můj nový blog naleznete : TADY

čauky
 

Bílý stín - Kapitola 3

6. června 2011 v 13:59 | Sára |  Pohádky, povídky...
Ahojky,
tak dnes jsem dopsala další kapitolu této "povídky"
A hned ji sem musím dát, jste zvědaví???
Ale nejdříve je tu něco, pro ty méně chytré
Upozornění :
Přísný zákaz KOPÍROVÁNÍ jakýchkoli mích článků!!!
Jestli to někde najdu tak se opravdu nebudu poznávat! Nevím co vám udělám, ale určitě něco moc a moc zlého, co se vám určitě nebude líbit!!!
Ten kdo to ZKOPÍRUJE je totální kretén a něco zažije!!!

A tady máte pokračování:

Kapitola 3
První den na ranči
"Crrrrrrr" slyším, jak ráno zvoní budík. S odborem vstanu a jdu do kuchyně.
Teta asi není doma a na stole najdu lísteček a na něm je napsáno:
Dobré ráno sluníčko,
jela jsem nakoupit.
Udělej si snídani,
vrátím se brzo!
Teta Madeline
Tak teta jela nakoupit, to je dobře už tu skoro nic není. Už mi kručí v břiše, měla bych něco sníst.
Tady je ještě zbytek chleba a hele, tady je dokonce broskvová marmeláda.
To bude ale dobrota!
Něco jsem zaslechla"Haf, haf, vrrrrr!" to bude asi jen Sir Boby, asi štěká na kočku.
No, pro jistotu se podívám.
Před rančem stojí nějaký pán. Kdo to asi může být? Určitě to bude tetin přítel.
Obléknu se a půjdu ho přivítat.
A tak jsem tedy šla. Ten pán měl černý kabát a takový legrační klobouček.
"Dobrý den pane, vy asi hledáte tetu Madeline, že ano? Zeptala jsem se.
"Ano, je doma?"zeptal se mne pán. "Ne, bohužel, ale vyřídím jí, že jste tady byl!"
"Dobrá, nashledanou." řekl jen a odešel cestou pryč.
To byl ale divný pán, pomyslela jsem si.
Co tu asi chtěl.
Šla jsem zase dovnitř a hrála si se Sirem Bobym a zanedlouho přijela teta.
Musela jsem jí hned všechno říct:
"Ahoj teto, byl tady za tebou jeden moc divný pán, jen se zeptal, jestli si doma a pak zase odešel!"
"To byl asi pan Herber, to je můj soused. Asi se přišel zeptat jak se má Lady L, to byla jeho oblíbená kráva, ale prodal statek a tak jsem si ji vzala!" odpověděla mi teta.
Trochu jsem se zasmála, protože mi to přišlo legrační, že má svou oblíbenou krávu, ale dál už jsem to nerozvíjela!
Zeptala jsem se tety, jestli si můžu jít hrát do lesa a teta nebyla proti.
Tak jsem tedy šla, tou známou cestou, ale když jsem přešla potůček, něco se mi nezdálo.
Dveře do mého "lesního království" byly otevřeny.
Opatrně jsem šla ke dveřím, ale uvnitř nikdo nebyl! "Asi je otevřel vítr"řekla jsem si jen tak pro sebe.
Už to nebudu řešit, hlavně tady musím uklidit, ty pavučiny jsou opravdu nechutné!!!
Dala jsem se tedy do úklidu. Bylo to strašně namáhavé a ani byste snad nevěřili, kolik druhů brouků a pavouků se tady dá najít!
"No, konečně to mám hotové. Hned to tu vypadá lépe. Teď už je to zase moje krásné království!"
Ale stejně je to trochu divné, že byli ty vrata otevřené! Vždyť jsem na ně dávala závoru.
Nejdříve jsem přijde nějaký cizí pán a pak tohle!
Měla bych tomu přijít na kloub!

°°°°


Teď už mi to přijde docela napínavé!


Bílý stín - Kapitola 2

5. června 2011 v 20:15 | Sára |  Pohádky, povídky...
Už jsme se zdravili dvakrát, takže to přeskočím!!!
Je tu další kapitola!
A zase pro debili
Upozornění :
Přísný zákaz KOPÍROVÁNÍ jakýchkoli mích článků!!!
Jestli to někde najdu tak se opravdu nebudu poznávat! Nevím co vám udělám, ale určitě něco moc a moc zlého, co se vám určitě nebude líbit!!!
Ten kdo to ZKOPÍRUJE je totální kretén a něco zažije!!!

A hle:

Kapitola 2
Ranč tety Madeline - příjezd
Cesta byla dlouhá, ale už jsme tu.
Teta Madeline už nás vítá a zve nás na čaj a sušenky. Tohle pozvání nejde odmítnout a tak tedy jdeme.
"Hmmmm" povídám "to jsou ale dobrá sušenky, kde jsi je koupila?" "Ty nejsou koupené, ty jsem dnes upekla, chutnají ti?" odpověděla teta. "No to se ví, že mi chutnají, naučila bys mě je péct?" zeptala jsem se. " Ano, to se ví, že tě je naučím péct, není to tak složité!" řekla teta a usmála se na mně.
"No vidím, že se ti tu bude líbit, takže já už pojedu a za týden tě tu vyzvednu. Jo?" řekla mi pak maminka. Rozloučila se s námi a odjela zase domů.
Byla jsem ráda, že tu jsem, ale teď to bude jiné, když tu nebude mamka.
"No, tak co budeme dělat jako první?" zeptala se mě teta a pohladila mě po vlasech.
"Nejdříve se půjdu podívat do…do lesa, jak se to tady změnilo a pak mě naučíš péct ty sušenky." řekla jsem rychle, ale nechtěla jsem jen do lesa, ale i do mého tajného úkrytu, o kterém nikdo nevěděl, jen já.
"Tak dobře, ale vrať se brzy, ať to všechno stihneme!"odpověděla teta Madeline a šla do stájí za koňmi.
Tak jsem tedy šla.
Do lesa vede cesta přes louku a potom je tam ještě takový malý potůček a přes něj vede dřevěný můstek, který tam postavil strýček Bernard, ale ten už nežije.
Přešla jsem přes můstek a nedaleko od něj jsem už viděla můj úkryt. Je to stará, opuštěná, dřevěná stodola, ale vevnitř je to ráj z obrázků a všeho možného, co si jen dokážete představit.
Skoro vůbec se to tu nezměnilo, akorát je tu víc pavučin.
Nevím, komu ta stodola patřila, ale teď je to moje "lesní království".
Kouknu se na hodinky. "Jéje, to už je tolik hodin? To abych už šla."
Dám závoru na dveře od mého "lesního království" a utíkám domů přes potůček a cestou přes louku na ranč.
Bije mi srdce, to bude asi z toho běhu a z dálky už slyším štěkot Sira Bobyho, už ví, že jsem přijela a už mě vítá. Doběhnu k ranči celá udýchaná, a jakmile se vydýchám a vzpřímím, hned zase ležím na zemi!
"Ale ne Sire Boby, co to děláš, teď jsem kvůli tobě celá špinavá! Vždyť jsem ti říkala, ať neskáčeš na lidi, ale taky tě ráda vidím ty můj chlupáčci."
Pak jsem se zvedla a šla se převléknout.
Když jsem se převlékla, šla jsem za tetou do kuchyně, aby mě naučila péct ty výborné sušenky.
Opravdu to nebylo tak těžké.
Když jsme ty sušenky dopekly, sedly jsme si obě na gauč, jedly ty sušenky, popíjely horké mléko a povídaly si.
Teta se mě ptala na školu, a co budu mít na vysvědčení. Řekla jsem, že asi budu mít jednu dvojku, ale že mi to jde ve škole dobře.
Bylo to super, mnohem lepší než sedět ve škole na té tvrdé židli anebo se doma nudit a ležet v posteli.
Z toho povídání jsem už ale byla unavená a šla jsem si lehnout.
Když jsem byla menší, teta mi vždy povídala pohádku o jednom čarovném koni, který žije tady v lese. Jmenoval se Bílý stín a vždy pomáhal hodným lidem a dětem.
Tu pohádku jsem měla moc ráda a poslouchala jsem ji každou noc, znovu a znovu. Ale teď už jsem velká a na něco takového už nevěřím, ale někdy se taky nechám unést do světa fantazie!
Teta Madeline mi ještě dala pusu na čelo, řekla mi dobrou noc a já jsem okamžitě usnula a těšila se na další den.

°°°°


Už, už, už...zase se to nerozjelo,ale slibuju, že už to bude brzo!


 


Bílý stín - Kapitola 1

5. června 2011 v 20:11 | Sára |  Pohádky, povídky...
Ahojky,
tady je hned druhá kapitola, tak se těšte!
Pro debily je tu
Upozornění :
Přísný zákaz KOPÍROVÁNÍ jakýchkoli mích článků!!!
Jestli to někde najdu tak se opravdu nebudu poznávat! Nevím co vám udělám, ale určitě něco moc a moc zlého, co se vám určitě nebude líbit!!!
Ten kdo to ZKOPÍRUJE je totální kretén a něco zažije!!!

Tu je :

Kapitola 1
Domov, sladký domov
Spala jsem celé odpoledne a večer.
Druhý den ráno jsem se probudila a cítila jsem se už lépe. Byla jsem vyspaná a vyležená.
Klidně už bych mohla jít do školy, ale maminka mi povídá:
"Jen lež, ono ti to neuškodí, když budeš pár dní ležet!"
Možná, že měla pravdu, ale mě už to ležení a odpočívání přestalo bavit a já nevěděla, co mám dělat. Byla to strašná nuda, tu jen ležet a ležet a ležet.
Maminka mi tedy přinesla nějaké knížky, ale to mě tolik neuspokojilo. Chtěla jsem jít ven za kámoškama.
Mamka mi to teda dovolila, a když jsem odcházela, ještě na mě stačila křiknout:
"Ale moc neběhej. Ať se ti zase neudělá špatně!"
Já jsem na ni ještě zavolala, že nemusí mít strach! Proč by se mi taky mělo udělat špatně, když nejsem ve škole a nikdo mě tu nepeskuje!
Ale to ona nevěděla.

°°°°

Šla jsem do parku po lesní cestičce, kterou vždy chodím s Clare, to je moje nejlepší kamarádka.
Vždy se spolu hodně nasmějeme.
V dálce už slyším smích dětí a mích spolužáků, jak jen mi ten smích chyběl.
Alespoň, že můžu ven, doma bych to asi nepřežila.
"Ahoj." Zdraví mě Clare a přitom běží k houpačkám.
Běžím za ní a při tom se jí ptám, co dnes dělali ve škole a jestli jsem o něco nepřišla. Třeba o nějakou hádku nebo trapas, na který budou všichni vzpomínat s úsměvem na tváři.
"Ale ne, o nic si nepřišla a paní Rosenrová nám dala hromady úkolů, takže bych teď radši byla doma jako ty!"
"No, to já bych si to s tebou hned vyměnila!" odvětila jsem jí přívětivě.
Clare se na mě jen usmála a začala se houpat nahoru a dolu. Já se k ní přidala a hrály jsme na to, kdo se zhoupne výš. Já to vyhrála, ale už byl skoro večer a já musela domů. I když se mi vůbec nechtělo.
Přála jsem si aby to nikdy neskončilo a mi si mohly hrát pořád.
Tak jsme se tedy rozloučily a já šla po úzké lesní pěšince zase domů.
Už byla pořádná tma a nebylo skoro ani vidět, ale na to už jsem byla zvyklá, chodit sama večer domů.
Doma už na mě maminka netrpělivě čekala a vyhlížela z okna kuchyně.
"Kde jsi byla tak dlouho, ani nevíš, jaký jsem měla strach!" vynadala mi maminka.
"Ale vím, maminko, vím. Ale nevím proč. Vždyť víš, že se vždycky vrátím domů v pořádku. Tak už se nezlob." Řekla jsem jí a ona se na mne usmála a nahnala mě do vany, abych se vykoupala a šla spát.
Neodporovala jsem a šla.
V posteli, než jsem usnula, mi maminka řekla, že má pro mne překvapení, ale že mi to řekne až ráno a že už mám spát.
Ještě jsem chvíli přemýšlela, ale už se mi klížily oči a já usnula.

°°°°

"Stávej broučku!"ozvalo se ráno nad mou postelí.
Byla to mamka, měla na sobě hezké šaty a řekla, ať se obléknu.
"A co to překvapení?" zeptala jsem se jí. "Odvezu tě na ranč k tetě Madeline do Richburgu!"odpověděla mamka.
"Hurááááá!" zakřičela jsem ze všech sil až všude v Horstseenu začali štěkat psi!
Mám tetu moc ráda a ten její ranč je prostě úžasnej! Je tam plno zvířat a taky můj pejsek Sir Boby, kterého jsem si bohužel nemohla nechat, protože maminka má alergii na psí chlupy.
"Tam se ti určitě udělá lépe, je tam čerstvý vzduch a taky si tam odpočineš!" povídá maminka.
Byla jsem z toho tak v šoku, že jsem si dokonce oblékla tričko na ruby!
"Ze školy už jsem tě taky omluvila." "OK." Odpovím jí, čapnu kufr a už utíkám do auta.
Mamka ještě zamkla dům a už se vyráží na dlouhou cestu za dobrodružstvím!

°°°°

Zatím se to pořád nerozjelo a jsem zvědavá stejně jako vy, kdy už se to rozjede!
Je to jako stará rachotina, která patří do šrotu!!!


Bílý stín - úvod

5. června 2011 v 20:05 | Sára |  Pohádky, povídky...
Ahojky,
už jsem dlouho nic nenapsala, ale dnes jsem konečně chytila nit!
Napsala jsem takovou...no, nevím jestli povídku, ale něco takového.
Má trapný název : Bílý stín, vůbec nevím jak mě to napadlo, ale už je to tak! Doufám, že se bude líbit a když ne tak si to prosím nechte pro sebe a jděte si kritizovat někam jinam! abych to řekla slušně!

Upozornění :
Přísný zákaz KOPÍROVÁNÍ jakýchkoli mích článků!!!
Jestli to někde najdu tak se opravdu nebudu poznávat! Nevím co vám udělám, ale určitě něco moc a moc zlého, co se vám určitě nebude líbit!!!
Ten kdo to ZKOPÍRUJE je totální kretén a něco zažije!!!

Tak tady to je:

Bílý stín

Autor: Sára Slezáková

Úvod
"Ach ne! Zase jsem zaspala, to už je tento týden po třetí." Rychle jsem se oblékla a spěchala do školy!
Když jsem přiběhla ke škole už zvonilo na hodinu. Spěchala jsem co mi síly stačily, ale bohužel jsem zase přišla pozdě, ale je to jen kvůli paní učitelce Rosenrové, kdyby nebyla přesná jako hodinky určitě bych to stihla!
No a teď přijde zase to vyslýchání typu: Kde jsi byla? Proč jdeš pozdě? To nemáš budík? Pomyslela jsem si a už to tu bylo. Jako u nějakého soudu, jako kdybych se dopustila nějakého vážného činu!
"Za to že jdeš pozdě, nám svůj úkol předneseš!"pronesla přísně paní Rosenrová.
Ach můj bože, to je snad zlý sen! Já a přednášet??? Zavolejte někdo do blázince, Rosenrová se zbláznila! říkala jsem si v duchu, ale nic jiného mi nezbývalo a tak jsem tedy začala:
"Dobrý den vážení posluchači,
jmenuji se Rose Berttnová, je mi 13let a chodím do 7. třídy základní školy.
Bydlím v malém městečku Horstseen v ulici U Dvou lip…"
Málem jsem se do země propadla, všichni ze třídy na mě zíraly a všude bylo ticho jen moje slova se s ozvěnou vracela zpátky ke mně. Bylo mi špatně. Bolela mě hlava. Cítila jsem, jak se mi z čela line pot a najednou…
Omdlela jsem.

°°°°

Nevím co se se mnou stalo, děje a nebo co bude.
Když jsem se probudila byla nade mnou skloněná moje maminka, ředitel a učitelka Rosenrová. Byla jsem v ředitelně a paní Rosenrová povídala mamince, že jsem tak hezky přednášela a najednou z ničeho nic jsem prý omdlela!
Samozřejmě, že to byla lež. Nemohla přece říct, že jsem přišla pozdě a ona na mě byla moc přísná a já jsem to neunesla a sesypala jsem se.
"No, možná by měla pár dnů zůstat doma a vyležet se, třeba se jí udělá lépe."řekl pan ředitel vlídným a milým hlasem. Ten hlas bych poznala všude!
Poté mě maminka odvedla domů, bylo mi horko a padla na mě únava.
Lehla jsem si do postele a přemýšlela. O životě. O škole. A o takových normálních věcech.
Pořád se mi něco honilo hlavou, a ta bolest. Bylo to k nevydržení.
Raději jsem tedy usnula a zapomněla na celý tento den a na to co se stalo!

°°°°

No, je to teprve začátek, ale věřte mi, že se to ještě...no, možná, že se to ani nerozjede, ale kdo ví!!!
že?




Maďarsko 2011

9. května 2011 v 17:05 | Sára |  Deníček
Ahojky,
takže včera v neděli jsem se vrátila z Maďarska, byli jsme tam na kolech s rodinou.
Byli tam ještě Krausovi, Duškovi a Kotlachovi.
Bylo to tam super!
Počasí bylo celkem dobrý, někdy trochu foukalo, ale pršelo až když jsme odjížděli.
Jezdili jsme na kolech kole Balatonu a dokonce jsme byli i na takové té "opičí dráze."
Ale na brusle nikdo ani nevlezl.
Takže ráno jsme byli na kolech a večer jsme všichni hupsli do bazénu, ale jen do toho vnitřního - ten venkovní byl strašně studenej! Brrrrr!
Doufám, že pojedeme i příští rok a zase si to tam užijeme a konečně pojedeme i na těch bruslích!

Mějte se! Papa!

Blbá chřipka

4. května 2011 v 12:57 | Sára |  Deníček
Ahojky,
dneska jsem ani nebyla ve škole a víte proč?
Včera mě strašně bolelo břicho, ale řekla jsem si, že to nic není a šla jsem si lehnout!
O půlnoci jsem se probudila a měla jsem strašnou horečku, vzbudila jsem mámu a pak jsem se pozvracela!
Mamka mi dala nějaké prášky a já jsem si šla zase lehnout.
Bylo to strašný, ale beru to i líp - ulila jsem se ze školy a vyhla se zkoušení z AJ!

Teď už je mi trochu líp, ale dnes večer odjíždíme do Maďarska na kola a doufám, že mi nic nebude!
Mamka řikala, že tu řádí střevní chřipka a že by to mělo přejít.
No, snad to tam vydržím.
Budem tam až do neděle takže asi nebudu psát, ale pak vám o tom budu vyprávět!

Mějte se fajn

1.písnička - I love you

1. května 2011 v 15:48 | Sára |  Pohádky, povídky...
Ahojky, před chvílí jsem složila takovou strašně stupidní písničku se strašně stupidním a okoukaným názvem!
no, snad se vám bude líbit!

I love you

It was just a love,
that find a path.
Found its way to you,
úůů, I love you

I say,
that I may,
only you,
hmmmm - I love you.

just, you caught my heart,
you are my guard.
You save me every day
listen to me, heeej!

I say,
that I may,
only you,
hmmmm - I love you.

I'll be yours forever
I'll be your flower
I sing this song
It is not wrong

I say,
that I may,
only you,
hmmmm - I love you.

Put up your wedding rings
grow our wings
we live together
and you'll be my leader

I say,
that I may,
only you,
hmmmm - I love you,
hmmmm - I love you!



Ježiši, teď když jsem si to přečetla tak nechápu jak jsem tu vůbec mohla napsat!
Je to příšerný!!!

Šaty od Blanky Matragi

29. dubna 2011 v 14:39 | Sára |  Blbosti
Ahojky, právě jsem se vrátila ze školy!
Nic moc zvláštního se nestalo, ale na vilitelném předmětu - oděvní a bytová kultura jsme kreslili šaty podle jedné slavné návrhářky Blanky Matragi!
Myslím že se docela povedli, ale originálu se to vůbec nepodobá!

No, posuďte sami:

Tohle je ode mě:

a tady je originál:

A tydy je můj další nákres:

A tady zase originál:


No, nevím no!

Jak Vrané dostalo své jméno

19. dubna 2011 v 15:02 | Sára |  Pohádky, povídky...
Ahojky před chvílí jsem napsala takovou povídku do literatury!
Jmenuje se :

Jak Vrané dostalo své jméno

Kdysi dávno žil jeden král, který se jmenoval Jindřich. Byl to velký znalec ptáků, poznal každého ptáka na světě.
Nebo si to aspoň myslel.
Každý den chodil na procházku do lesa a pozoroval ptactvo, které mu kroužilo nad hlavou.
Najednou ale zahlédl cosi v dálce, něco co dosud neviděl! Vytasil svůj drobný dalekohled a pohlédl do dálky.
Letělo tam hejno jakýchsi černých ptáků. Velice se podivil: "Jaký pták to může být?
Není to papoušek Ara ani sokol, ani sýkora, že by sup?
Klame mě snad můj drobný okulár?
Ne, je to jen pravda!"
Král byl velice zdrcený, ale pak v tom uviděl i tu lepší stránku.
"Objevil jsem nového ptáka, teď už nejsem jenom znalec, ale i objevitel!
Jak jen ho pojmenovat!"
Král usilovně přemýšlel, ale v tu chvíli něco zaslechl.
"Podívejte se na ty černé vrány, které támhle krouží!"
"Ach ne!" zděsil se král "jak to, že neznám všechny ptáky světa!?
Jak to že i chudý sedlák pozná vránu a já jediný hlupák ne!?"
Tato zpráva se po městečku rychle roznesla - že král nepoznal obyčejnou vránu! Král Jindřich neunesl tu hanbu, že nepoznal jediného ptáka.
Vzdal se tedy trůnu a odešel z města, ale aby už vránu všichni poznali, pojmenovali městečko "Vrané!"
A od té doby už každý vránu dozajista pozná!

KONEC


Zdá se mi docela dobrá a jsem zvědavá co na to řekne paní učitelka!


Kam dál